V očekávání jara – U Modré Hortenzie

Jaro je božské když se všechno zazelená, vykvete, hmyzíci se rozebzučí a potůčky klokotají. Ale co ta doba předtím? Před tím, než to začne, než to vypukne? Tuhle dobu mám ráda, nejen proto, že je plná očekávání a nových možností ale proto že mi dává možnost hledat malé zázraky.

Víc si vychutnám modré nebe když jsou stromy ještě bez listů.

Vychutnávám si první slunění i když zem je ještě promrzlá a dá se na ní vydržet jen chvíli. Vážím si slunečních paprsků a nenápadného tepla, které mi hřeje tváře když se v lese opřu o strom a poprvé po zimě se spojím s přírodou.

Když mě potkáte na toulkách, pravděpodobně se budu dívat k nebi protože na jaře je tak krásné. Hledám tvary v mracích a hovořím s anděli.

Rozněžňuji se nad prvními květy a hledám další a další. Podběl a sasanky. Krásná jména.

Když není zrovna co obdivovat v přírodě, prohlížím si domy kolem cest. Občas vyfotím staré dveře a doma si je vložím do alba zvláštností.

Povídám si s ovečkami, nechají se pohladit. Jejich vlna je hrubá a zvláštně voní.

Všímám si názvů ulic které zrovna odráží mé pocity.

Doma si pak sednu k teplému čaji a tvořím. Nabitá přírodou. Třeba kamínek pro mamku s motivem hradu u kterého vyrůstala. Bude se hodit až bude mít v květnu narozeniny. A pár domečků z hlíny do dřevěné krabičky která mi zůstala ani nevím od čeho. Jsou maliilinkaté.