Moje poutní cesta
Ráda bych napsala že každé jaro si sama vyrazím do Říma nebo do Paříže. Úplně nejraději do Japonska. Ale ne. S ohledem na mou peněženku i na rodinu, volím si mé oblíbené město, kde jsem před mnoha lety nějakou dobu bydlela. Je to můj milovaný Frýdlant v Čechách.
Protože je pro nás Frýdlant přes zimu horskou cestou nedostupný, opravdu se tam vždycky podívám až na jaře. Letos mi to vyšlo až na léto.O to víc jsem si to užila. Je to pro mne možnost být sama a mlčet. Číst si ve vlaku, prohlížet, kochat se, lenošit, objevovat. A vždycky si něco pěkného odvezu. V tomhle článku nenajdete fotky turistických zajímavostí Frýdlantu. Jsou to pohledy mé duše…
Barevné uličky,
staré zdi,
dveře s dlouhou pamětí a zajímavé komíny
a úžasnou přírodu.
Návštěva místních vyhlášených domácích potřeb je nutná!! Mají tam spoustu vintage drobnůstek, radůstek. Nádherné bílé klece, keramické hrnečky , zvonkohry, obrázky…. Už čtvrtý rok po sobě si tam jdu koupit hrníček. Ale musí být originální, zapomenutý, nechtěný. Nacházím ho. Vzadu za těmi předraženými, napomádovanými fešáky s puntíky. Je tam, má přeškrtnutou cenu a vedle ní novou. Je zlevněný, je nechtěný, je zapomenutý a naprosto originální – je to on!!
Jsou to dámy v létě na koupališti. Jedna je odvážnější než druhá. Slunce pálí, v dohledu žádný muž, jen dva dalmatini. V první tůňce se někdo potápí. Nebo topí? Hoďte mu někdo záchranný kruh! Ale ne, to jen holky blbnou. A tlachají, opalují se, nálada je veselá. Letní. A takovou mám i já, vždy když piji s tohoto hrníčku :-). Je úžasný!!
Koupila jsem si k němu i malinkou modrou sovičku.
Ale to není všechno. V jednom ze čtyř second handů si pořizuji lamu za jednu korunu!!! Kdy naposledy jste si koupili něco za jednu korunu?? Počítám s tím že mě odveze na nádraží až mě přemůže únava.
Ukazuje se však že lama je spíš společnice na povídání než na odvoz. Jdeme si koupit něco dobrého k obědu a uvidíme.
Ne, nesmíte si o mne myslet že ráda utrácím. Já jsem si vážně šla jen pro něco malého k jídlu. Jenže tam měli zlevněnou modrou sklenici s brčkem. Modrou!! Chápete!! No a ten obrázek na přivolání jara , ten byl vy zlevněných kusech také a já vím že ho po dlouhé horské zimě budu nutně potřebovat. Nedá se nic dělat.
Dnes jsem si na cestu sbalila komiks „Laura Deanová mě už zase nechala“. Čteme si s dámou Lamou v parku pod lípami. Jíme a pozorujeme kačenky v řece.
Nechávám čas plynout. A potom si sbalím baťůžek
a projdu se po tyrkysovém mostě!! Vážně je tyrkysový! Víte co? Já vám ho vyfotím.
Pecka že?
Mám ráda , když se můžu zastavit u cizího plotu a přivonět dlouze ke květinám. Tady možná bydlí Malý princ.
Zajímá mě jaký byl život za tímhle zámeckým oknem před sto lety. Jaká slova z toho okna vyšla, šeptajíc do noci. Jaké příběhy ukrývá…
žasnu nad letním modrým nebem,
prohlížím si z blízka květy a nespěchám
vzrušuji se tajemstvím zarostlých zahrad a jejich domů.
Máme dost. Já i láma. Jdeme si koupit vůz.
Frčíme domů. A přejeme vám obě ze srdce lípy srdčité,
mnoho krásných poutních cest a vřelé přivítání po návratu domů.
Jeden komentář
Vivi
Milá Lucinko, po horkým a divokým létě jsem se zase pomalinku vrátila ke klávesnici a k mýmo oblíbenýmu modrýmu blogu. Kochám se a co se týče Frýdlantu, nikdy jsem tam, ostuda, nebyla. A vidím, že to je chyba, protože je to tam nádherný. A pořádila sis úžasný a roztomilý věcičky, ale to ty umíš, to už dávno vím. 😉 Děkuju za krásný počtení. S láskou Vivi