Vzpomněla jsem si na jedno letní odpoledne. Šla jsem loukou, podél polí a sbírala na kraji lesa bylinky. Když tu jsem zaslechla tiché tóny. Jako když někdo hraje na malinkatou harmoniku. V tom jsem zahlédla zelený klobouk. Byl to on!! Šňupálek. Prohodili jsme pár slov a pak se mlčky vydali k nám domů. Cesta byla náročná. A tak si můj malý přítel schrupnul v košíku s jetelem. Když jsem došla na zahradu našeho domu, nechala jsem ho spát. Vyndala jsem si na deku omalovánky a pěkně jsem se zrelaxovala. Z rozjímání nás vyrušilo auto. Přijel děda a přivezl mi dárek z kouzelné 3D tiskárny. Šňupálkovi se moc líbil. Vlastně jich…