• Jaro

    Sluníčkově žlutá

    Je moje nálada když po dlouhé době vykoukne z jara slunce a začne hřát. To se hned z dětmi a psím průvodcem rozeběhnu po vyhřáté terase u babičky do ještě trochu chladivé vody v kalužích, co tu zůstaly po dešti. Dělá to pak pěkné stopy. A stará lampa, která už desítky let nesvítí, na rohu domu, rozzáří se též. A je živá. Raduje se ? Myslím že ano ! Beru si ven knihu, která mi svými příběhy slunce až do duše vnese. Pohrávám si s myšlenkou, jaké by to bylo jmenovat se Malinská…Mňam, maliny. A tužku se skřítkem, kterou mi daroval můj taťka když mi bylo hodně málo. Skřítek se…

    Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Sluníčkově žlutá