Sluníčkově žlutá

Je moje nálada když po dlouhé době vykoukne z jara slunce a začne hřát. To se hned z dětmi a psím průvodcem rozeběhnu po vyhřáté terase u babičky do ještě trochu chladivé vody v kalužích, co tu zůstaly po dešti. Dělá to pak pěkné stopy.

A stará lampa, která už desítky let nesvítí, na rohu domu, rozzáří se též. A je živá. Raduje se ?

Myslím že ano !

Beru si ven knihu, která mi svými příběhy slunce až do duše vnese. Pohrávám si s myšlenkou, jaké by to bylo jmenovat se Malinská…Mňam, maliny.

A tužku se skřítkem, kterou mi daroval můj taťka když mi bylo hodně málo. Skřítek se chechtá až mu rolnička na čepici cinká.

Zářivá bude i svačinka, kterou si vezmeme ven. Jahody, domácí šťáva a borůvkový jogurt. Ten žlutý penál, ten jsem našla na půdě, nosila ho do školy jedna z mých sester, to už je tak dávno. Ale pořád vypadá vesele a je z něj cítit vůně pastelek. Kamarádí se s ním můj jarní deník a nová placka na batoh, z oblíbeného anime.

Sluníčkově žlutou mám i doma, je to barva jarní péče. Maska na obličej, domácí mýdla a sůl do koupele. A kuřátka 🙂

Nazdobím si domov vesele. Paní husu mi vyrobil můj malý skřítek na kroužku kutilů. Je moje nejoblíbenější!!!

Našla jsem fotku z doby, kdy jsme bydleli ještě ve staré bytovce u lesa. Moc moc jsem se tehdy těšila na jaro, a takhle jsem si nazdobila jarní klec.

Posílám Vám žlutou sílu a slibuji, že příští článek bude zase trochu víc o přírodě.