Sněženkové bláznění

Víte kdo je to galanthofil? Sněženka je z rod Galanthus takže vlastně je to sněženkofil a to vám už napoví že je to někdo, kdo miluje sněženky. Takový člověk je obdivuje, fotí, sbírá a sází. Vyráží do vyhlášených Britských zahrad aby se mohl rozplývat nad něžnou bílou krásou. No tak já jsem určitě takový malý galanthofil protože sněženky, to je moje jarní láska.

Je to první jaro v našem novém domečku a novém městečku takže se kochám a žasnu. Sněženky se v našem bývalém domově vyskytovaly jen zřídka a tady, v Mlžném městečku jsou skoro na každé zahrádce, Dokonce i na té naší!! Jupí!!

Dohlíží na ně pan Trpaslík.

Jsou i pod roztomilým mostem který vede přes říčku v našem údolíčku. Celé trsy!!

Jsou krásné ale chráněné tak pozor!! Možná by bylo lepší si je přinést domů jinak. Co třeba jako obrázek? Na půdě mi už ležel jeden kulatý rámeček z blešího trhu. Teď přišel jeho čas.

Rámeček jsem nabarvila lehce nedbale a sněženky vytvořila vodovkami.

Přidala se i moje malá víla. Vystřihly jsem z kartonu kolečko, vzaly dekorační a pěnové papíry a už tvořila. A hned máme obrázky dva.

V návalu sněženkového mámení jsem do vyhledávače fléru (fler.cz) napsala „sněženky“. Oooo!! Zkuste to!! To je inspirací!! Hrozně moc se mi tam líbily sněženkové náušnice. Minulé jaro jsem si tam koupila z fima narcisové. Ale protože chci šetřit korunky, řekla jsem si že si nějaké náušničky vyrobím. Fimo nemám a tentokrát jsem nechala stranou i můj kufřík se skleněnými korálky a vytáhla dřevěné.

Jéje to bylo vzpomínek. Co by mlaďoučká, copatá holka jsem si tvořila náušnice i náramky jenom z dřevěných. Je pravda že jedny ještě mám a moc ráda si je občas vezmu. Jsou lehoučké a mají příjemnou energii. Přivítala jsem se s nimi jako se starými kamarády a oni, představte si, vykutáleli se na mě bílé a zelené a šup už z toho byly náušnice.

A dokonce dvoje!!!

Hned jsem je vytáhla ven na sluníčko.

A co vy a vaše sněženkové mámení?? Pošlete komentář.

Ps: nejkrásnější jsou stejně ty v lese.