Letní všednosti, bláznivé radosti

Protože pracuji ve školství, kde si můžu užívat prázdniny s dětmi, tak si je užívám. A moc. Třeba mi vůbec nedělá problém (právě naopak), si pořídit knihu Petsona a Fiškuse a číst si ji u té pravé a nejlepší prázdninové snídaně.

Je to vážně zábava 🙂

Miluji pohledy do oken na výletech. Někde to září muškáty, jinde se vyhřívá kočka. Já jsem naposledy zahlédla krásného dřevěného koníka.

A letní kytice ze zahrádky a z příkopů podél cest.

Staré nápisy a zapomenuté cedule na domech, které mají duši.

Jablka od souseda mojí maminky. První, letní, voňavé.

Další staré dveře do mého alba dveří ,oken a komínů….

…téhle kytičce jsem dlouho nemohla přijít na jméno. Je to taková městská,roztomilá bylinka. Vídám ji v létě na kamenných zdech, podél schodů a ve stinných uličkách. Každý rok jsem si její jméno našla a každý rok ho zapomněla. Teď už vím. Zvěšinec zední.

A Annejet. Moje milá Annejet. Po mnoha létech ji zase čtu a vzpomínám na dobu, kdy mi bylo jedenáct. Musím ji předčítat panu Hlemýždi. Má jen jedno tykadlo a neustále se na něco ptá. Třeba kdo mi poslal ten pohled s dětmi, který mi přes Postcrossing z Německa, nebo proč mini Buddha stále mlčí. Myslím že medituje a jeho tichá energie nás oba vžycky uklidní. Přivezla mi ho má sestřička z výletu po Barceloně.