Krása

Růžová je barva něhy, citu, lásky. Jsou to první jarní tulipány, od mého milého. Je to barva mé nálady, když si v šedivém únorovém dni přinesu tyhle poklady z malého, zapadlého květinářství. Bylo kouzelné, škoda že už neexistuje. Je to stěna s poličkou, kterou jsem kdysi natřela a připravila pro mou dceru, když se měla narodit. Tolik jsem se těšila na malou princezničku, vílu. Jsou to samozřejmě rozkvetlé sakury. A malý stříbrný jednorožec, darovaný z lásky. Je to kniha kawaii samolepek, kterou jsem prostě musela mít. A něco pro krásu, něco na vyrábění, a narozeninové dárky, protože v březnu, kdy je má nálada nejvíc růžová, mám narozeniny. Je to motiv na tašce, který mě zaujal. Jak romantický!! A letadla vysoko na nebi. Tak ráda je fotím . Mám pocit, že jsem jim blíž, že si mohu sáhnout, že mohu vzlétnout. Je to miska na snídani s růžičkami, zrcátko pro princeznu a lama co nikdy nemá problémy. Magnety a propisky, zápich do květináče, miminkovské rukavičky, drobnosti které mi dělaly radost, když svět kolem se zdál temný. Jsou to sladké vzpomínky, jarní mlha, cukrová vata, rty miminka a je to má oblíbená předjarní energie. Něžná síla plná naděje.

Je moje nálada když po dlouhé době vykoukne z jara slunce a začne hřát. To se hned z dětmi a psím průvodcem rozeběhnu po vyhřáté terase u babičky do ještě trochu chladivé vody v kalužích, co tu zůstaly po dešti. Dělá to pak pěkné stopy. A stará lampa, která už desítky let nesvítí, na rohu domu, rozzáří se též. A je živá. Raduje se ? Myslím že ano ! Beru si ven knihu, která mi svými příběhy slunce až do duše vnese. Pohrávám si s myšlenkou, jaké by to bylo jmenovat se Malinská…Mňam, maliny. A tužku se skřítkem, kterou mi daroval můj taťka když mi bylo hodně málo. Skřítek se chechtá až mu rolnička na čepici cinká. Zářivá bude i svačinka, kterou si vezmeme ven. Jahody, domácí šťáva a borůvkový jogurt. Ten žlutý penál, ten jsem našla na půdě, nosila ho do školy jedna z mých sester, to už je tak dávno. Ale pořád vypadá vesele a je z něj cítit vůně pastelek. Kamarádí se s ním můj jarní deník a nová placka na batoh, z oblíbeného anime. Sluníčkově žlutou mám i doma, je to barva jarní péče. Maska na obličej, domácí mýdla a sůl do koupele. A kuřátka 🙂 Nazdobím si domov vesele. Paní husu mi vyrobil můj malý skřítek na kroužku kutilů. Je moje nejoblíbenější!!! Našla jsem fotku z doby, kdy jsme bydleli ještě ve staré bytovce u lesa. Moc moc jsem se tehdy těšila na jaro, a takhle jsem si nazdobila jarní klec. Posílám Vám žlutou sílu a slibuji, že příští článek bude zase trochu víc o přírodě.

Předjaří je v plném proudu a křemínky které máme v kuchyni položené na barelu s pitnou vodou jsou matné a potřebují vzpruhu. Stejně tak některé kameny které hodně nosím. Nemusím to vidět, je to cítit, intuitivně. Beru je tedy do košíku a vyrážím do lesa k potoku. Ideální by bylo mít svůj vlastní potůček na zahrádce, to je můj velký sen ale když není zbytí, vyrážím k potoku, k říčce která teče v údolí kousek od našeho domu. Mimochodem, jak má čarodějka najít to správné místo kde kameny očistit? No, podle citu. Samotná cesta je pro mne magická. Chvíli jdu po cestě a vnímám sílu stromů. Někdy je v pochmurném předjarním počasí těžké spatřit jiskřivé kouzlo ale stačí trochu odpojit rozum a zesílit intuici. A když si ani intuicí nejsem jistá, sleduji symboly. Rozštípnutý strom s dutým kmenem. Vnitřním zrakem tam spatřím královnu sovu jak se na mě dívá. Na hlavě má korunu z křišťálů. Je snová. Sejdu tedy z cesty a mířím přímo dolů do údolí. Na zemi nacházím zvláštní velký kámen. Cítím, že si ho mám vzít. ještě nevím o tom, že domů se mnou nedorazí. Sejdu k říčce a po cestě hladím mech na kmenech spadaných stromů. Tam, kde mi to přijde to pravé, dnes očistím společně s řekou své kameny. Jednoduše je všechny vložím do vody. Vím jistě že mi je na tomto místě neodnese proud. Poprosím tiše vodu o její očištění a nabití. Očistím i misku ve které mám křemínky které nám nabíjí vodu. Nechám vodu pracovat a zdravím se s okolní přírodou. Už raší medvědí česnek. Pár lístků utrhnu k snídani na chleba. Jsem šťastná když po chvíli vykoukne slunko a i jeho poprosím o nabití krystalů. Když je vyndavám z vody, vím že mám řece darovat ten kámen , co jsem našla v lese. Stejně tak tam zůstane i několik křemínků, ze kterých cítím, že už nejsou schopni nám dál sloužit a nabíjet vodu. Vracím je zemi a děkuji. Hned za mnou je mechová větev , kde se kameny budou ještě chvíli sušit a slunit.

Měli jsme chuť si vyrobit něco pěkného, barevného a možná i trochu zamilovaného (to hlavně já). Koupila jsem u nás v krámečku na rohu pár mini květináčků a několik jsem jich vyrobila z na vzduchu schnoucí hmoty. Akrylovými fixami jsme je s dětmi pomalovali. Do kůlny jsem doběhla pro trochu písku a na zahrádku pro pár větviček. Písek jsme nasypali do květináčků a větvičky nalámali na malé stromečky. Konečně přišly na řadu maličké, roztomilé bambulky , které jsem nedávno pořídila v Kiku. V hlavní roli – tavná pistole. A je to!! Můj skřítek přidal na svůj stromek dokonce i malou okatou příšerku. Děti si hned vzpomněly na pohádku Lorax tak jsme si jí po tvoření pustili. Prostě zimní pohoda.

Leden je pro mne, milovnici jara, dlooooouhý měsíc. 31 dní. Ten únor už se pak dá. Dobré je, že mě to nutí vymýšlet, jak se zabavit, potěšit, dopřát si trochu té krásy. I pan kalendář to ví!! Pojďme mrknout na mé lednové maličkosti na zlepšení nálady. Květiny. Já vím, říkala jsem, že jarní kytky budu kupovat až tak v půlce února ale kdo může odolat?? Pampelišková káva a raženka s Paloučkem a Pažitkou – to jsou tři úžasné PPP . Něco ke čtení, něco k pití a péče o nožky. Ahoj divočino je super časopis pro rodinu s dětmi nebo pro paní učitelky. Kniha Kreativní inspirace lidovým uměním mi tu ležela tak dva roky. Kniha do které se kreslí. Teď přišel její čas a hned v první lekci jsme zkoušela kreslit konvice . Ideální lednové téma k horkému čaji. Také se těším tím, když uklidím Vánoční výzdobu, stromek odneseme na zahradu a v domě je chvilku (opravdu jen chvilku) prázdno a čisto. Než přijde jaro a já vytáhnu dekorace typu víly, skřítci, kytičky a ptáčci, můžu prohrabošit truhličky a šuplíky a vystavit si výrobky od dětí a jiné kousky které mi dělají radost. Třeba růžovou sádrovou bábovku nebo dřevěnou placku s mlžným lesem. Nebo andulku od malého prince, hortenziový keř z hlíny, Ponyu a plechovou krabičku s kvítím, která může obsahovat…nějaké tajemství. A zimní konev na lednici. Miluji procházky a když je krásně, i v lednu si to umím užít. To nebe!! Už jste si letos byli pohladit pořádné rampouchy?? Můj pan Božský nás s malou čarodějkou vzal do oblíbeného krámku „Poklady z půdy“. A koupil mi tam modré perly! Oóóóó!! A já jsem si vybrala vykrajovátka která jsem zrovna nutně potřebovala. Čtvercová vykrajovátka totiž doma rozhodně nemám a domino sušenky se bez nich neobejdou. Jedno stálo 5 kč. Vidíte tu holčičku v melounových šatech? To je motiv na polštářku. Ten jsem si koupila před vánoci pro radost. Tyhle úžo naušničky mi vyrobila malá čarodějka. Myslela jsem že je využiji až na jaře ale teď, když mi chybé jarní barvy, nosím je moc ráda. Fialové brýle, ty mám taky od malé čarodějky, ručně vyrobené a když se mi po jaru hodně stýská, nasadím si je a…to je tajemství ale stojí to za to. No a ještě zbývá ten roztomilý soudeček. To je maska na rty na noc. Dostala jsem ji k Vánocům a mé rty si libují , hebké polibky pak slibují. 🙂 A jaké jsou Vaše lednové maličkosti pro potěšení?