Magie

Předjaří je v plném proudu a křemínky které máme v kuchyni položené na barelu s pitnou vodou jsou matné a potřebují vzpruhu. Stejně tak některé kameny které hodně nosím. Nemusím to vidět, je to cítit, intuitivně. Beru je tedy do košíku a vyrážím do lesa k potoku. Ideální by bylo mít svůj vlastní potůček na zahrádce, to je můj velký sen ale když není zbytí, vyrážím k potoku, k říčce která teče v údolí kousek od našeho domu. Mimochodem, jak má čarodějka najít to správné místo kde kameny očistit? No, podle citu. Samotná cesta je pro mne magická. Chvíli jdu po cestě a vnímám sílu stromů. Někdy je v pochmurném předjarním počasí těžké spatřit jiskřivé kouzlo ale stačí trochu odpojit rozum a zesílit intuici. A když si ani intuicí nejsem jistá, sleduji symboly. Rozštípnutý strom s dutým kmenem. Vnitřním zrakem tam spatřím královnu sovu jak se na mě dívá. Na hlavě má korunu z křišťálů. Je snová. Sejdu tedy z cesty a mířím přímo dolů do údolí. Na zemi nacházím zvláštní velký kámen. Cítím, že si ho mám vzít. ještě nevím o tom, že domů se mnou nedorazí. Sejdu k říčce a po cestě hladím mech na kmenech spadaných stromů. Tam, kde mi to přijde to pravé, dnes očistím společně s řekou své kameny. Jednoduše je všechny vložím do vody. Vím jistě že mi je na tomto místě neodnese proud. Poprosím tiše vodu o její očištění a nabití. Očistím i misku ve které mám křemínky které nám nabíjí vodu. Nechám vodu pracovat a zdravím se s okolní přírodou. Už raší medvědí česnek. Pár lístků utrhnu k snídani na chleba. Jsem šťastná když po chvíli vykoukne slunko a i jeho poprosím o nabití krystalů. Když je vyndavám z vody, vím že mám řece darovat ten kámen , co jsem našla v lese. Stejně tak tam zůstane i několik křemínků, ze kterých cítím, že už nejsou schopni nám dál sloužit a nabíjet vodu. Vracím je zemi a děkuji. Hned za mnou je mechová větev , kde se kameny budou ještě chvíli sušit a slunit.