-
Nečekané setkání
Vzpomněla jsem si na jedno letní odpoledne. Šla jsem loukou, podél polí a sbírala na kraji lesa bylinky. Když tu jsem zaslechla tiché tóny. Jako když někdo hraje na malinkatou harmoniku. V tom jsem zahlédla zelený klobouk. Byl to on!! Šňupálek. Prohodili jsme pár slov a pak se mlčky vydali k nám domů. Cesta byla náročná. A tak si můj malý přítel schrupnul v košíku s jetelem. Když jsem došla na zahradu našeho domu, nechala jsem ho spát. Vyndala jsem si na deku omalovánky a pěkně jsem se zrelaxovala. Z rozjímání nás vyrušilo auto. Přijel děda a přivezl mi dárek z kouzelné 3D tiskárny. Šňupálkovi se moc líbil. Vlastně jich…
Mohlo by se vám také líbit
Letní všednosti, bláznivé radosti
Gramofonový dýchánek
Když je červen dlouhý
-
Lamí psaní
Lamy, to je pro mě symbol pohodových prázdnin a léta. Tuhle mamču s její dcerkou zvu každé prázdniny k nám na návštěvu. Maminka je hrdá dáma a s malou lamičkou je bezva zábava. Jednoho ráno mi slečna lama přinesla ze schránky psaní. Je to malý balíček!!! Lamy milují rozbalování balíčků a tak jsme se rozhodly ho otevřít spolu. Vypadá to……jako nálepky!!! Z lesní mýtiny nám skřítkové poslali jahůdkové. Jsou k nakousnutí. A luční víly květinové. Ty se lamám líbily nejvíc. Top samlepky pro mne, jsou letní, Japonské. To nejlepší, lamí nálepky jsem vytáhla jako překvápko na konec ale focení bylo náročné a mamča lamča nám při tom usnula. Asi si…
-
Ranní mámení
Kytičkové mámení.Sluneční mámení. To je má vzpomínka na jedno červencové ráno, kdy končí léto ale slunce ještě tak krásně hřeje. Nechat celou rodinu spát a jít sama…Vzhůru na kopec, přes louku kde kvetl jetel ale teď už v suché trávě jen tu a tam naleznu květinu. Kolem pole. Jak krásně ladí k modrému nebi. V kapse mám knoflík pro štěstí od mého milého, muže tajemného. Připomíná mi moře. Vlnu v bouři. Děravý sud. Přemýšlím kam dohlédnu, co uvidím na dně. Možná mořskou hladinu, želvy, medůzy, delfíny. Nebo spící tvář v peřinách… Co by jste tam viděli vy? Je tak krásně čerstvo a křehko. První náznak podzimu? Dívám se a nasávám…
-
Moje poutní cesta
Ráda bych napsala že každé jaro si sama vyrazím do Říma nebo do Paříže. Úplně nejraději do Japonska. Ale ne. S ohledem na mou peněženku i na rodinu, volím si mé oblíbené město, kde jsem před mnoha lety nějakou dobu bydlela. Je to můj milovaný Frýdlant v Čechách. Protože je pro nás Frýdlant přes zimu horskou cestou nedostupný, opravdu se tam vždycky podívám až na jaře. Letos mi to vyšlo až na léto.O to víc jsem si to užila. Je to pro mne možnost být sama a mlčet. Číst si ve vlaku, prohlížet, kochat se, lenošit, objevovat. A vždycky si něco pěkného odvezu. V tomhle článku nenajdete fotky turistických zajímavostí…
-
Kiosek
Anete Melece Tohle je jedna z těch knih která v nás zanechala zvláštní, melancholický pocit a chuť číst si jí a prohlížet stále znovu. Je to TA kniha, co pohladí srdce, protančí duši a zanechá barevné stopy. V kiosku pracuje paní Olga. Je poněkud zavalitější postavy a ve stánku s novinami prakticky bydlí. Nemůže ven. Na pouhých čtyřiceti stránkách sledujeme obrovský posun v životě paní Olgy ke kterému dojde vlastně náhodou. Ilustrace jsou krásné, k příběhu se hodí. Doporučuji kliknout na následující odkaz na vimeo, kde je krátký animovaný film Kisoek, podle kterého tato kniha vznikla. Už v roce 1983!! https://vimeo.com/user6037288
-
Gramofonový dýchánek
Páteční odpoledne před deštěm. Já, moje malá víla, gramofon, LPčka, deka, sušenky a bílá káva…..Tohle jsme si u našeho nového starého domečku na zahradě, chtěly splnit. Gramofon jsme usadily na starodávnou lavici (kdysi bývala zelená), kterou jsem našla na jaře pod hromadou dřeva. A naše cool kůlnička jako vždy posloužila pro různé papírové dekorace a obrázky které jsme si narychlo vytiskly aby to bylo supr čupr holčičí. Než jsme dopily kávu a schroustaly oříškové oplatky, doručila nám má setra- víla kouzelný balíček přímo až z Hamburku! Vyjela si tam na koncert Taylor Swift a byla to prý pecka ale nás nejvíc zajímalo co je v té taštičce!!! Kosmetikaaa!! Stará dobrá…
Mohlo by se vám také líbit
Bláznivé léto s mumínky
Když je červen dlouhý
Domácí radosti aneb když venku prší
-
Bláznivé léto s mumínky
Muminí údolí, to je symbol pohody .Sluncem zalitá louka, říčka s klenutým mostem ve které se občas zaleskne ryba, voňavá zahrada s krásnou, skleněnou koulí, až tam úplně vzadu, dřevěné schody a veranda kde čeká muminkova maminka s konvicí plnou kávy, džbánkem rybízové šťávy a čerstvou bublaninou. Přiznávám se, miluji mumínky. Je to mé dětství. Maminka nám je četla před spaním a na animovaném seriálu jsem vyrostla. Je hodně zajímavé a zábavné si číst příběhy těchto roztomilých skřítků v dospělosti. V některých postavách se nacházím, jiné mě rozesmějí ale vždy je to nevinné a milé. A abych si je mohla vzít sebou do baťůžku a prožívat jejich bláznivá dobrodružství, přibalila…
-
Chystám se na léto
Jeden z happy dnů kdy má člověk čas, sám na sebe. Harlekýnku z knihobudky, něco pro mlsný jazýček, krabička s nálepkami a samozřejmě stará dobrá Nivea. Tuhle mám na ruce nejraději. To barevné pozadí, to je moje nová sukně. Koupil mi jí můj drahý na pouti. Oóóó báječná pouťová sukýnko, tohle léto si užijeme!! Letní čarování, to bude něco 🙂 Životopis Patricka Swayzeho doporučuje devět z deseti muminích maminek. (Znovu díky knihobudce). K tomu nezapomenout kytičkové pexeso, vlastnoručně vyrobený majáček a kapsičku na dobroty Ještě nějaké ty barevné časopisy pro mne a mé zlatíčka, prázdninové nálepky a léto může začít.
Mohlo by se vám také líbit
Strašidlácký domov
-
Když je červen dlouhý
a já potřebuji chvíli ticha, odcházím na dlouhé procházky, někdy sednu na vlak a jedu za dobrodružstvím. Sbírám střípky ze kterých se dá složit duševní klid. Zvonek na louce a jeho tichá a přitom přímá krása. Cesta po kolejích z vesnice do vesnice. Je to jiné než po cestě, můžu pak nahlédnout do krásných zahrádek, projít nepovšimnuta něžnými údolíčky a taky trénuji sluch (to kvůli vláčku 🙂 ale nebojte se o mě, hlídám si pravidelný čas kdy tu jezdí a není to žádný rychlík). Ráda přemýšlím nad tím, jaké to je, žít v různých domech. Hmmm…dům u řeky. To by se mi líbilo. Objevila jsem v knihobudce knížku, kterou jsem…
-
Dala jsem se na studia
Kalendář hlásil nový měsíc a já si vzpomněla že v dubnu mi to začíná. Dva a půl měsíce, každý víkend, šup do třídy a studovat. Ráda jsem si zavzpomínala na studentská léta. Ještě raději jsem si do nového penálku od pana Božského dala fixy , ořezávátko a washi pásky. Každý víkend střídám jiné. Zjistila jsem taky že moje maminka je jasnovidná. Koupila mi totiž někdy v zimě desky na sešity. Prý prostě musela protože věděla že se mi budou moc líbit. Koníčkové, fialkové. A taky že líbily. Ale co s nimi? Teď už vím a povím. Dám si do nich sešity a zápisníčky které tak krásně voní papírem a budou…
Mohlo by se vám také líbit
Loučení se zimou
