Předjaří je v plném proudu a křemínky které máme v kuchyni položené na barelu s pitnou vodou jsou matné a potřebují vzpruhu. Stejně tak některé kameny které hodně nosím. Nemusím to vidět, je to cítit, intuitivně. Beru je tedy do košíku a vyrážím do lesa k potoku. Ideální by bylo mít svůj vlastní potůček na zahrádce, to je můj velký sen ale když není zbytí, vyrážím k potoku, k říčce která teče v údolí kousek od našeho domu. Mimochodem, jak má čarodějka najít to správné místo kde kameny očistit? No, podle citu. Samotná cesta je pro mne magická. Chvíli jdu po cestě a vnímám sílu stromů. Někdy je v pochmurném…