Kytičkové mámení.Sluneční mámení. To je má vzpomínka na jedno červencové ráno, kdy končí léto ale slunce ještě tak krásně hřeje. Nechat celou rodinu spát a jít sama…Vzhůru na kopec, přes louku kde kvetl jetel ale teď už v suché trávě jen tu a tam naleznu květinu. Kolem pole. Jak krásně ladí k modrému nebi. V kapse mám knoflík pro štěstí od mého milého, muže tajemného. Připomíná mi moře. Vlnu v bouři. Děravý sud. Přemýšlím kam dohlédnu, co uvidím na dně. Možná mořskou hladinu, želvy, medůzy, delfíny. Nebo spící tvář v peřinách… Co by jste tam viděli vy? Je tak krásně čerstvo a křehko. První náznak podzimu? Dívám se a nasávám…