-
Pondělní S.O.S.
Miluji svůj život. Vím to. Ví to i Luise L. Hayová. Ale některé dny, bych nejraději schovala hlavu do písku. No možná raději pod peřinu, s príma filmem v notebooku a hromadou dobrot. Některé dny jsou prostě náročné ať se snažím jak chci. Hlavně pondělky, jak říká Garfield. Tak se pokaždé snažím vymyslet, jak si ten den zpříjemnit. No a když zrovna v to deštivé pondělí, přijde malý, lehoučký balíček, vím že budu mít šťastnější den. Zásilka z Geeksupplies.cz je tady! Jdem to spolu rozbalit? ó jé!! roztomilí, zamilovaní křečíci stromy, ach stromy… lesní plody zbytku zimy a lesní zvířátka a vintage obrázky kotev, hodin, šálků a pírek. Všechno je…
Mohlo by se vám také líbit
Můj první…diář
-
Laura Deanová už mě zase nechala
Mariko Tamakiová a Rosemary Valero O´-Conellová Jsem milovnice komiksů a mangy takže tuhle knížku jsem si potřebovala přečíst. Je to převážně pro mladší generaci a první dojem nebyl nic moc. Podruhé a po třetí už jsem si knížku dokázala užít. Pochopit. Ocenit. Nádherná kresba, originální zpracování. Téma vztahy, LGBTQ, střední škola, dospívání, hledání vlastní cesty a vlastního názoru a sebevědomí. Moc jsem hlavní hrdince Freddy fandila, i když mi zpočátku připadala až moc naivní. Než jsem si vzpomněla na sebe :-). Moc se mi líbí kombinace černé, bílé a růžové. Nakonec mi přirostla k srdci a nejvíc si ji užívám, když jedu vlakem na nějaký soukromý výlet. Cesta s ní…
-
Nečekané setkání
Vzpomněla jsem si na jedno letní odpoledne. Šla jsem loukou, podél polí a sbírala na kraji lesa bylinky. Když tu jsem zaslechla tiché tóny. Jako když někdo hraje na malinkatou harmoniku. V tom jsem zahlédla zelený klobouk. Byl to on!! Šňupálek. Prohodili jsme pár slov a pak se mlčky vydali k nám domů. Cesta byla náročná. A tak si můj malý přítel schrupnul v košíku s jetelem. Když jsem došla na zahradu našeho domu, nechala jsem ho spát. Vyndala jsem si na deku omalovánky a pěkně jsem se zrelaxovala. Z rozjímání nás vyrušilo auto. Přijel děda a přivezl mi dárek z kouzelné 3D tiskárny. Šňupálkovi se moc líbil. Vlastně jich…
-
Poklady volného času
Nemusí to být luxusní dovolená, plavba na jachtě, nové šaty nebo romantická večeře. I když co si budeme povídat, já bych to brala všechno a všemi deseti. Pro mě je to třeba Kačer Donald kterého jsem četla vždycky o prázdninách, když jsem byla ještě malá, copatá holka a který k mému překvapení stále vychází!! Náušnice a domácí včelí krém od mé kamarádky. Cvičebnice volného času a jedna kartička pexesa, kterou jsme našla na chodníku. Je na ní mé oblíbené zvířátko. To je pro mě znamení šťastného dne. Jsou to úsměvné maličkosti, tak málo důležité oproti našim problémům a starostem.A tak moc důležité pro štěstí a uvolnění. Věděli jste že existuje…
-
Lamí psaní
Lamy, to je pro mě symbol pohodových prázdnin a léta. Tuhle mamču s její dcerkou zvu každé prázdniny k nám na návštěvu. Maminka je hrdá dáma a s malou lamičkou je bezva zábava. Jednoho ráno mi slečna lama přinesla ze schránky psaní. Je to malý balíček!!! Lamy milují rozbalování balíčků a tak jsme se rozhodly ho otevřít spolu. Vypadá to……jako nálepky!!! Z lesní mýtiny nám skřítkové poslali jahůdkové. Jsou k nakousnutí. A luční víly květinové. Ty se lamám líbily nejvíc. Top samlepky pro mne, jsou letní, Japonské. To nejlepší, lamí nálepky jsem vytáhla jako překvápko na konec ale focení bylo náročné a mamča lamča nám při tom usnula. Asi si…
-
Ranní mámení
Kytičkové mámení.Sluneční mámení. To je má vzpomínka na jedno červencové ráno, kdy končí léto ale slunce ještě tak krásně hřeje. Nechat celou rodinu spát a jít sama…Vzhůru na kopec, přes louku kde kvetl jetel ale teď už v suché trávě jen tu a tam naleznu květinu. Kolem pole. Jak krásně ladí k modrému nebi. V kapse mám knoflík pro štěstí od mého milého, muže tajemného. Připomíná mi moře. Vlnu v bouři. Děravý sud. Přemýšlím kam dohlédnu, co uvidím na dně. Možná mořskou hladinu, želvy, medůzy, delfíny. Nebo spící tvář v peřinách… Co by jste tam viděli vy? Je tak krásně čerstvo a křehko. První náznak podzimu? Dívám se a nasávám…
-
Moje poutní cesta
Ráda bych napsala že každé jaro si sama vyrazím do Říma nebo do Paříže. Úplně nejraději do Japonska. Ale ne. S ohledem na mou peněženku i na rodinu, volím si mé oblíbené město, kde jsem před mnoha lety nějakou dobu bydlela. Je to můj milovaný Frýdlant v Čechách. Protože je pro nás Frýdlant přes zimu horskou cestou nedostupný, opravdu se tam vždycky podívám až na jaře. Letos mi to vyšlo až na léto.O to víc jsem si to užila. Je to pro mne možnost být sama a mlčet. Číst si ve vlaku, prohlížet, kochat se, lenošit, objevovat. A vždycky si něco pěkného odvezu. V tomhle článku nenajdete fotky turistických zajímavostí…
-
Kiosek
Anete Melece Tohle je jedna z těch knih která v nás zanechala zvláštní, melancholický pocit a chuť číst si jí a prohlížet stále znovu. Je to TA kniha, co pohladí srdce, protančí duši a zanechá barevné stopy. V kiosku pracuje paní Olga. Je poněkud zavalitější postavy a ve stánku s novinami prakticky bydlí. Nemůže ven. Na pouhých čtyřiceti stránkách sledujeme obrovský posun v životě paní Olgy ke kterému dojde vlastně náhodou. Ilustrace jsou krásné, k příběhu se hodí. Doporučuji kliknout na následující odkaz na vimeo, kde je krátký animovaný film Kisoek, podle kterého tato kniha vznikla. Už v roce 1983!! https://vimeo.com/user6037288
Mohlo by se vám také líbit
Zakletá
-
Gramofonový dýchánek
Páteční odpoledne před deštěm. Já, moje malá víla, gramofon, LPčka, deka, sušenky a bílá káva…..Tohle jsme si u našeho nového starého domečku na zahradě, chtěly splnit. Gramofon jsme usadily na starodávnou lavici (kdysi bývala zelená), kterou jsem našla na jaře pod hromadou dřeva. A naše cool kůlnička jako vždy posloužila pro různé papírové dekorace a obrázky které jsme si narychlo vytiskly aby to bylo supr čupr holčičí. Než jsme dopily kávu a schroustaly oříškové oplatky, doručila nám má setra- víla kouzelný balíček přímo až z Hamburku! Vyjela si tam na koncert Taylor Swift a byla to prý pecka ale nás nejvíc zajímalo co je v té taštičce!!! Kosmetikaaa!! Stará dobrá…
-
Bláznivé léto s mumínky
Muminí údolí, to je symbol pohody .Sluncem zalitá louka, říčka s klenutým mostem ve které se občas zaleskne ryba, voňavá zahrada s krásnou, skleněnou koulí, až tam úplně vzadu, dřevěné schody a veranda kde čeká muminkova maminka s konvicí plnou kávy, džbánkem rybízové šťávy a čerstvou bublaninou. Přiznávám se, miluji mumínky. Je to mé dětství. Maminka nám je četla před spaním a na animovaném seriálu jsem vyrostla. Je hodně zajímavé a zábavné si číst příběhy těchto roztomilých skřítků v dospělosti. V některých postavách se nacházím, jiné mě rozesmějí ale vždy je to nevinné a milé. A abych si je mohla vzít sebou do baťůžku a prožívat jejich bláznivá dobrodružství, přibalila…
